Bojovníci naší doby

Na vrcholné schůzce Evropské unie v Göteborgu se střílelo. Jeden mladý muž zůstal po střelbě ležet na asfaltu s průstřelem břicha, další dva dostali zásahy do nohou. Rebelantský dav více než dříve rozbíjel obchody, banky a auta, na hlavy policistů létaly dlažební kostky. Noviny opět psaly o válce v ulicích. Z dramatických událostí göteborkéh týdne zůstal opět dojem z něčeho skutečně vážného. Vše se odehrálo na summitu organizace, která byla až dosud násilných nepokojů ušetřena a která stěží může být pro někoho symbolem sociálního bezpráví či ekologické likvidace. Těžko rozumět protestům, které nemají důvod.

Zapal to, kámo, zapal

Každé významnější setkání západních politiků provází už zhruba rok a půl stále stejný kolorit. Do místa schůzky se sjede zhruba dvacet tisíc demonstrantů z Evropy a USA, jejichž tvrdé jádro, čítající obvykle několik set mladých mužů a žen, bojuje s policií a ničí majetek, který se mu na ulici dostane pod ruku. Vše je zaštítěno protesty proti globalizaci, ničení životního prostředí a sociální nerovnosti. Tím, že násilnosti trvají tak dlouho, znamenají bezesporu něco významnějšího než jen několik obyčejných demonstrací. Pamětníci konce šedesátých let na Západě ale jistě namítnou, že nejde o nic nového. Tehdy se přece bouřila mládež proti světu svých rodičů mnohem razantněji. Hořely celé ulice a čtvrti, střílelo se na univerzitní půdě, vedly se likvidační útoky na policii, školy byly obdivně polepeny plakáty masového vraha…