Francouzská spojka v Leuně

Sotvakdo si dnes vzpomíná na více než dva roky staré přiznání Helmuta Kohla, že během působení ve funkci předsedy německých křesťanských demokratů manipuloval s penězi, o jejichž původu neměl jasno. Veřejnosti tehdy sdělil, že spolu se svými pomocníky původně neměl představu ani o tom, do jaké míry porušoval zákony - které navíc pocházely z jeho vlastní dílny.Ovšem soudní stíhání bývalého kancléře je těžké. Jako politický praktik, který pracoval metodou „vysedění“ problémů (hrál mrtvého brouka), dodnes sází na zapomnětlivost veřejnosti a odmítá dárce identifikovat. Němečtí komentátoři to připomínají a ptají se, jak je vůbec možné, že je vyšetřování tak neúspěšné. Právě při posledních odhaleních v sousední Francii byly vysloveny i některé konkrétní sumy. Nejen vyšetřovaný manažer Loik le Floch-Prigent, nýbrž i řada členů tehdejší Mitterrandovy vlády potvrdila, že koncern Elf během devadesátých let na podporu jednání s německými partnery při privatizaci rafinerie ve východoněmecké Leuně vyčlenil 256 milionů franků. A kdo byl těmito partnery? Německá vláda.Kde přesně úplatky skončily, zůstává záhadou. Zlobí to hlavně kancléře Gerharda Schrödera. Po vítězství ve volbách přišel do úřadu, ve kterém chyběly doklady jak v papírové, tak v elektronické formě. Státní zastupitelství v Bonnu se dnes přiklání k názoru, že bude nejspíše nutné vyšetřování zastavit, protože nelze potvrdit, že materiály zmizely na základě prokazatelného provinění Kohlova úřadu. Existují však i opačné…