Hlas v Rudolfinu

Každý, kdo před dvěma lety viděl na Pražském hradě oslavu desátého výročí listopadových událostí, si jistě pamatuje překvapení, které se do tváří čestných hostů vepsalo po slavnostním předávání státních cen. Do té doby běžely oficiality jako po másle, a když přišel na řadu zákusek v podobě chvilky hudby, těšili se všichni přítomní včetně George Bushe, Margaret Thatcherové, Lecha Walesy i Helmuta Kohla na pěkný, politicky korektní a především poklidný zážitek. Jak to dopadlo, bylo možné vyčíst z gumových obličejů i přes televizní obrazovku. Českou umělkyni Ivu Bittovou, která na pódiu Španělského sálu předvedla spolu se Škampovým kvartetem svůj originální přístup ke komorní hudbě, zjevně kromě organizátorů nečekal nikdo. Poptávka po novém pojetí žánru, kterému říkáme komorní hudba, je od té doby u nás viditelně na vzestupu. Svědčí o tom i prostor, který dostala Bittová na letošním festivalu Pražské jaro. Ve velkém sále Rudolfina představila první červnovou sobotu opět se Škampovým kvartetem úplně jiný zvuk, než jaký jsme zvyklí slýchat od našich „vážných“ skladatelů komorní hudby. V první, sólové části předvedla své starší skladby a variace na moravské folklorní motivy, ve druhé části provedli spolu s ní její novější repertoár kolegové ze zmíněného kvarteta. U kompozic Ivy Bittové převažuje hravost, bezprostřednost, touha experimentovat a nejen díky jejímu nezaměnitelnému hlasu i jasné spojení s folklorní a rockovou tradicí. Její hra představuje v rámci žánru aktuální…