Odsouzen k vítězství

„Dal bych přednost tomu, kdybych mohl sloužit revoluci na jiném postu,“ prohlásil v polovině dubna íránský prezident Mohammad Chátamí. Nové volby proběhnou sice tento pátek, ale už od loňského léta prakticky nikdo nepochybuje o tom, že v nich zvítězí právě on. Pokud tedy v Íránu do konce týdne nedojde k něčemu zcela neočekávanému, zůstane „Gorbačov v turbanu“, jak bývá tento reformátor občas přezdíván, v čele Íránu po další čtyři roky. Jediným, kdo naplnění tohoto scénáře mohl ohrozit, byl přitom paradoxně sám Chátamí. Až do počátku května totiž nebylo jisté, zda se do voleb vůbec přihlásí. Když to nakonec - ke značnému ulehčení demokraticky smýšlející veřejnosti a západního světa - učinil, postěžoval si, že „bohužel není v moci jeho vlády“ vyřešit těžkosti, kterým země v současné době čelí. Státní sdělovací prostředky, které jsou stejně jako ozbrojené síly, policie a tajná služba pod kontrolou ajatolláha Chameneího, o prezidentově volební registraci ani jeho výrocích nepřinesly jedinou informaci. Íránci zůstali odkázáni na vysílání zahraničního rozhlasu. Dobře to ilustruje situaci, v níž se dnes tato země nachází - zatímco v cizině je každý Chátamího krok sledován s napětím, doma nad jeho výroky již pouze krčí rameny.

Mladí, vzdělaní a frustrovaní

Převratné volby z roku 1997 budou mít s těmi letošními společné pouze jedno: vítěze. Ve všem ostatním se budou lišit. Před čtyřmi lety vítali Íránci Chátamího jako spasitele (hlasovalo pro něj 70 %…