Hrdost, ne pýchu

Rámeček

BORIS LAZAR (55) se narodil v Bratislavě. Po studiích filozofie na Univerzitě Komenského pracoval jako dělník, vychovatel učňů, redaktor nakladatelství Slovenský spisovatel (vydal knihu povídek) a vědecký pracovník Ústavu technické kybernetiky SAV. Roku 1986 emigroval do Mnichova, po čtyřech letech se vrátil do Bratislavy a začal pracovat pro hnutí Veřejnost proti násilí. Téhož roku se stal poradcem federálního ministra vnitra Jána Langoše, po volbách 1992 působil ve stejné funkci pod ministrem zahraničí Josefem Zieleniecem. Na ministerstvu zahraničí pracuje dodnes. V letech 1995–99 byl vyslancem v Německu, poté poradcem státního tajemníka pro evropskou integraci Pavla Teličky. Tento týden nastupuje v Berlíně jako velvyslanec ČR. Je ženatý, má dvě děti.

Před šestnácti lety jste odcházel do Německa bez prostředků jako emigrant, dnes se tam vracíte jako velvyslanec. Cítíte zadostiučinění?

Nevím, jestli to je zadostiučinění. Rozhodně ale jde o jeden z překvapivých momentů v mém životě.

Půjdete se jako velvyslanec podívat na místa, kde jste žil jako chudý?

Určitě ano. Člověk nemůže úplně odhodit, čím v minulosti byl, alespoň já to neumím. Mně exil přinesl hodně i přesto, že jsem byl nezaměstnaný a že jsem musel živit rodinu z 390 marek měsíčně.

Bavlny a nitě

Co jste vlastně dělal jako exulant?

Byl jsem jeden z těch neúspěšných. Prodával jsem košile a pracoval jako recepční v hotelu.

…