Kde bychom parkovali

V centru Banja Luky, největšího města Republiky srbské v Bosně, se mezi hlavními ulicemi nachází obrovské trávou porostlé prostranství. Přesně 414 let, do sedmého května 1993, zde stála mešita Ferhadija, skvost ze 16. století. Srbští ozbrojenci ji ten den zbořili. Osm let poté měla Bosna učinit významný krok k usmíření: položit základní kámen pro rekonstrukci této budovy. Vše ale nakonec skončilo zcela jinak, než to architekti bosenského smíru zamýšleli.

Symbol města

Banjalucká mešita byla jedna z nejcennějších památek Balkánu, podobně jako kamenný most v Mostaru. Postavena roku 1579, symbolizovala geografické i civilizační spojení Evropy a Orientu. Po vypuknutí války v první polovině devadesátých let minulého století však srbští vojáci pro multikulturní vazby příliš pochopení neměli. Poté, co vražděním a deportacemi hned v roce 1992 zbavili Banja Luku muslimského obyvatelstva, přišly na řadu i všechny památky jeho staleté přítomnosti. Mešitu vyhodili do vzduchu, trosky vyvezli za město a na jejím místě vybudovali parkoviště. Banja Luka tím ztratila nejen muslimskou svatyni. Ferhadija pro ni byla symbolem, tak jako je dejme tomu Stephansdom pro Vídeň, Notre Dame pro Paříž či chrám sv. Víta pro Prahu. Zmizeli místní Muslimové a Chorvaté, včetně jejich mešit a kostelů. Šílený psychiatr a poeta Radovan Karadžič, původem ze zaostalého rurálního podhůří černohorského Durmitoru, si mohl odškrtnout další etnicky očištěné město, v duchu své neblaze…