Žít a prožít

Mezi všemi českými školami by dobré občany měla nejlépe vychovávat základní škola v Omské ulici v Praze. Před listopadem 1989 totiž byla jednou z nemnoha elitních jazykových škol a po převratu otevřela i několik tříd gymnázia. Navíc se může pochlubit slavným absolventem z posledních let - studoval tu nejmladší ministr českých dějin Karel Březina (28). A slavný odchovanec dokonce žáky vyšších ročníků pozval na návštěvu na Úřad vlády. Otázka ovšem zní, jestli je ta exkurze bude zajímat. „Je to opravdu problém,“ krčí rameny učitelka občanské výchovy Valentina Sláviková, „ale zdá se mi, že děti o věcech, které jim říkám, nejeví zájem diskutovat. Mají prostě jiné zájmy.“

Tajná komnata

Patnáctého března zveřejnila Mezinárodní asociace pro hodnocení výsledků ve vzdělávání (IEA) svůj výzkum, jak se v 28 zemích Evropy, Ameriky, Asie a Austrálie učí občanská výchova. Čtrnáctiletí čeští žáci nedopadli nejhůř. Vědí toho o demokracii dost, aby se umístili v lepším průměru. Výrazně lepší znalosti mají jen žáci z Finska, Kypru, Polska a Řecka. Podobně jako Češi na tom jsou třeba mladí Američané, Dánové, Maďaři, Němci nebo Rusové, hůře například Angličané, Bulhaři, Estonci, Portugalci a Rumuni. Výsledek potěšil, výzkum navíc prospěl tím, že ukázal, co by se ještě dalo zlepšit. Tuzemští žáci občas nechápou otázku lidských práv a méně než zahraniční kolegové by uměli tolerovat práva žen nebo menšin. Hůře se také orientují v tržní ekonomice, většina neví ani to,…