Je to zvláštní věc. Občanská demokratická strana oslavila nedávno desáté narozeniny a viditelně se těší docela dobrému zdraví. Má na tuzemské poměry solidní osmnáctitisícovou členskou základnu, řadu ctěných starostů a historický zářez prvního premiéra moderního českého státu. Za celých těch deset let byla ODS jen půl roku zbavena vlivu na řízení státu. V postkomunistických měřítcích zůstává Česká republika vcelku slušným útvarem. Přesto strana modrého ptáka musela o své místo v „dobré společnosti“ po celou dobu své existence bojovat a dnes ho má jisté méně než kdy dřív.
Hledá se český Haider
Ne že by se pro její ostrakizaci nenašly důvody. ODS se trestuhodně spojila s českými průmyslovými kapitány, po kterých zbyly jen miliardové dluhy v Konsolidační bance. „Česká cesta“ a kuponová privatizace, nad nimiž ODS převzala záštitu, skončily krachem. (Kdo ale na startu transformace navrhoval něco lepšího? I takoví generálové po bitvě a dnes přátelé zahraničního kapitálu, jakými jsou Miloš Zeman a Petr Pithart, propagovali v roce 1991 privatizaci státních firem do rukou zaměstnanců.) ODS a jmenovitě Klaus se příliš brzy zalekli sociálního napětí: tu předseda ustoupil stávce železničářů, tu zase brzdil volný trh s byty. Zapomenuto nebude ani jeho sympatií k agresorskému Srbsku. A to nejhorší na konec: opoziční smlouva velmi rychle degenerovala do vzorce, podle něhož se přepočítávají místa ve správních radách, poslaneckých komisích a ve státní správě.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
