Mezi Davidem a Goliášem

„Kdo ovládá východní Evropu, vládne centru, kdo ovládá centrum, vládne světové ostrovní mase, kdo ovládá světovou ostrovní masu, vládne světu." Tak pravil sir Halford Mackinder, otec geopolitického myšlení. Poté co geopolitické uvažování sehrálo neblahou roli v imperialistické strategii nacistů, sice upadlo na několik desetiletí v nemilost. S pádem železné opony však geopolitiku opět „objevily“ obě strany bývalé ideologické barikády.

Souboj titánů

Americký teoretik Immanuel Wallerstein uvažuje o budoucnosti světa jako o soužití a střetávání dvou velkoprostorů. Přičemž součástí jednoho, vedeného západní Evropou, má být Afrika, Rusko a Přední Asie. Jeho protiváhou se pak má stát velkoprostor pacifický, vedený Japonskem a USA. Wallerstein se přitom domnívá, že ve střednědobé perspektivě převáží v pacifickém velkoprostoru dominance Japonska, které se následně zaplete do konfliktu s Evropou. Jiný pohled na budoucnost má ředitel Institutu strategických studií Harvardovy univerzity Samuel M. Huntington, který dospěl k závěru, že světový vývoj poznamenají především rozpory mezi sedmi až osmi kulturními okruhy: západním, konfuciánským, japonským, islámským, hinduistickým, slovansko-ortodoxním, latinskoamerickým a možná i africkým. Někdejší americký ministr zahraničí Henry Kissinger se naproti tomu zase domnívá, že světovému uspořádání bude dominovat šestice velmocí - USA, Evropa, Čína, Japonsko, Rusko a Indie. Všechny geopolitické teorie však…