Smutek v garážích

Bylo mu devětačtyřicet, zemřel na rakovinu a v polovině sedmdesátých let způsobil v rockové hudbě revoluci. Nejmenoval se ovšem Mejla Hlavsa, nýbrž Joey Ramone. Frontman legendární punkové kapely Ramones je mrtev od předminulé neděle: jeho více než 2200 koncerty zhuntované tělo je pryč, ale Ramoneho duch (jak v nekrolozích připomenuly snad všechny významné americké deníky) kráčí dál. „Bez Joeye Ramona a jeho kapely by rock'n'roll sice přežil, ale asi by nebyl tak rychlý a osvobozující,“ napsal minulý týden například list Chicago Tribune.Ramones se nikdy nedostali na výsluní slávy. Žádná z jejich písní se ve Spojených státech nevyšplhala na příčky žebříčku Top 40, ba snad ani na Top 60. Joey a jeho parta v určitém ohledu vždy zůstali skupinou neotesaných chlapíků z drsné newyorské čtvrti Queens, kteří se nikdy nenaučili pořádně hrát. Přesto se celá řada hudebních hvězd hlásí k jejich odkazu: Bruce Springsteen, U2, R.E.M. či Nirvana, jejíž zpěvák Kurt Cobain kdysi prohlásil, že pro něj vždy bylo největší ambicí hrát v kapele, jako jsou Ramones.V polovině sedmdesátých let se rocková hudba utápěla v sebestředném fantazírování skupin typu Pink Floyd, Who nebo Eagles. Skladby o tom, co se děje na odvrácené straně Měsíce nebo v pofidérním Hotelu California, nezřídka trvaly patnáct a více minut. A do toho najednou vtrhla kapela v černých kožených bundách a roztrhaných džínách. Na pódiu manhattanského klubu CBGB se rozezněly krátké songy o třech akordech a podobně složité texty:…