Když minulé úterý podal demisi ministr financí Pavel Mertlík, klesly ceny státních dluhopisů i akcie na burze a krátkodobě oslabila koruna. To není samozřejmé. Ještě je v dobré paměti, jakým jásavým vzestupem odpověděla německá burza na jaře 1999 na odchod spolkového ministra financí Oskara Lafontaina. Názor trhu byl tedy v obou případech jasný: zatímco „Rudý Oskar“ ekonomiku dusil, Mertlík dnešní České republice spíše prospíval. Čím? Pavel Mertlík, jeho první náměstek Jan Mládek a předseda Fondu národního majetku Jiří Havel byli pro investory zárukou průhlednosti privatizace. Jestliže nyní všichni odcházejí, současná vláda ztrácí velký kus věrohodnosti. Další vyhlídky jsou temné a do voleb bohužel zbývá ještě rok.
Jednooký mezi slepými
Hodnocení Pavla Mertlíka lze shrnout do jedné věty: člověk se za něj nemusel stydět. Ministr mluvil plynně anglicky, vyznal se v současné světové ekonomice, na otázky odpovídal slušně a věcně. (Totéž platí i o Mládkovi a Havlovi.) Představa, že by zemi před světovými finančníky reprezentovali Grégr, Lachnit a Schling, kteří se nemohou pochlubit žádnou ze zmíněných dovedností, vzbuzuje čirou hrůzu. Dnešní vláda natolik snížila laťku politické kultury, že ke kladům Pavla Mertlíka je nutno počítat i to, že nikoho nepřizabil v autě ani svůj úřad nezaplevelil poradci-lobbisty. Rovněž není známo, že by ve funkci lhal. Nezvyklá byla jeho tolerance k názorům mimo hlavní stranický proud: do exekutivy se díky němu dostal…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu