Konec světa po anglicku

Větrem a deštěm ošlehané, ale sytě zelené planiny nad břehy řeky Severn v západoanglickém hrabství Gloucestershire zejí prázdnem. Zmizely tisíce ovcí a krav, jež se tu pásly. Jako lusknutím prstů se odporoučeli i turisté, kteří se procházeli po zdejších stezkách a kochali se pohledem na pláně, obvykle plné spokojených, zdravých zvířat. Místo idylických panoramat lze najednou z vyvýšenin zahlédnout v dálce jen tři čtyři zlověstná znamení. Černé kouřové sloupy z hranic, kde vybíjená zvířata hoří. Kulhavkou a slintavkou sužovaný anglický venkov je krajinou oloupenou o svou tvář.

Nový přístup k staré nemoci

„Nejsmutnější je, že pětadevadesát procent ze všech těch ovcí, krav, prasat a koz je naprosto zdravých,“ podotýká Nick Gubbay z osady Bullo Cross poblíž obce Newnham. „Vybíjejí je jen z bezpečnostních důvodů, zvířata mají smůlu, že se pásla v tříkilometrové zóně od farmy, kde se nemoc vyskytla. Je to politika spálené země,“ podotýká s hořkostí tento důchodce, který žije v malém domě spolu s třicetiletou dcerou Sarah, učitelkou jízdy na koni. „Když večer vyjdu ven, zjistím, jaké tu je najednou děsné ticho. Bekot ovcí k téhle zemi patřil jako déšť.“ Veterináři každý den v různých částech Británie objeví až několik desítek dalších případů nemoci, která je sice pro zvířata bolestivá, ne však smrtelná. V ústní dutině se jim na dva tři týdny objeví boláky a strupy, ztratí chuť k jídlu, na kopytech a kolenech mají vředy. V zásadě to je choroba…