Jako hrách na stěnu

Rezignace vicepremiéra Pavla Mertlíka minulý týden vyvolala řadu úvah o tom, v jakém stavu předává svůj rezort. Každý český ministr financí je mocný muž (doufejme, že brzy se v této funkci setkáme i s ženou). Jeho úřad zodpovídá za spoustu věcí: od privatizace přes regulaci cen, dohled nad pojišťovnami a daňový systém až k zřejmě nejdůležitější agendě - veřejným rozpočtům. Právě rozpočty jsou již několik let předmětem zájmu investorů i ratingových agentur a všechny analýzy se doposud shodly na jednom: české veřejné finance jsou v neudržitelném stavu. Daně jsou přitom již teď vysoké, takže dříve či později bude nutná důkladná reforma výdajů. Všichni pozorovatelé proto přivítali, když vláda v roce 1999 požádala o revizi výdajů Světovou banku. Banka svá doporučení zveřejnila letos v březnu a výsledek by rozhodně neměl zapadnout.

Později do důchodu

Zpráva Světové banky je solidně odvedená práce. Poukazuje na řadu oblastí, kde by vláda měla a mohla šetřit peníze daňových poplatníků. Až na výjimky banka své návrhy nekvantifikovala (s odvoláním na nutnost domácích politických rozhodnutí). Možné úspory podle návrhů Světové banky, jež jsou uváděny v tomto článku, jsou proto vlastním odhadem Patria Finance. Jednoznačně největší položkou veřejných rozpočtů v ČR jsou starobní důchody, na které stát v roce 2000 vydal 180 miliard korun (9,5 % HDP). Systém je velmi efektivní ve výběru předepsaného „pojistného“, ale ve všech směrech jde o typický průběžný…