Změřit život, změřit smrt

Kolik toho český pacient ví o instituci, do jejíchž rukou svěřuje své zdraví nebo dokonce život? A podle čeho si nemocnici může vybrat? Odpověď je prostá: ví toho zoufale málo a vybrat si může leda podle rad a zkušeností známých. Zatím. Ale už se opatrně blýská na lepší časy.

Ministr je proti

Údaje o tom, jak kvalitně nemocnice léčí, v čem je dobrá a kde naopak zaostává, nejsou v Česku stále ještě dostupné. Komunikace většiny nemocnic se zákazníky se omezuje na to, zda se k nim lékaři a sestry chovali hezky, jak jim chutnalo jídlo a zda měli čisté prádlo. Víc se nedozvíme nic, a kdyby záleželo na ministerstvu zdravotnictví, tak by to tak i zůstalo. „Já jsem rozhodně proti tomu, aby nemocnice musely veřejně sdělovat své léčebné výsledky. To by pak nikdo nechtěl léčit nejhorší pacienty, aby si nezhoršoval statistiku,“ tvrdí ministr zdravotnictví Bohumil Fišer. Tvůrce prvního zdejšího systému na měření kvality péče Miloš Suchý ovšem nad ministrovými argumenty kroutí hlavou. „Stačí rozdělit pacienty do skupin podle věku a náročnosti, a je po problému,“ říká. O jeho porovnávací metodu (něco podobného u nás zatím fungovalo jen ve špičkových oborech, především v kardiochirurgii - Respekt č. 2/2001) už projevilo zájem více než třicet ze dvou set českých nemocnic. „Není to žádný objev, naopak, všude ve světě je to úplně obvyklá věc,“ říká Miloš Suchý. Nemocnice dostane informaci o tom,…