K archetypálním kulturním hrdinům, kteří nejčastěji vstupují v nových literárních podobách do nových kontextů, patří Narcis. Stará řecká báj vypráví o jinochovi, který se vzepřel moci bohyně lásky a odolal vábení zamilované nymfy, jež se kvůli němu utrápila. Byl proto jejími družkami proklet - i on měl doplatit na nešťastnou lásku, jenže se vzhledem ke své nepřístupnosti vnějším svodům dokázal zamilovat jen do vlastního obrazu na hladině tůně. Nakonec se v ní při nerozvážném pokusu o erotické sblížení se sebou samým utopil. V dějinách různých civilizací se znepokojivě opakují podobné momenty. Zapadá-li nad některou kulturou slunce, zpravidla ozáří i figury krajně zjemnělých estétů, kteří smysl života spatřují ve zdokonalování elegance vlastního obrazu, přičemž jej okrašlují nejvýstřednějším požitkářstvím. Soudobou variantu Narcisova příběhu vypráví v útlé novele Vypadám božsky z roku 1989 (česky vyšla letos na jaře v nakladatelství Paseka) americký spisovatel Christopher Coe. Autorovy životní osudy jsou opředeny řadou mystifikací: tvrdil mimo jiné, že jeho otec vedl sanatorium pro duševně narušené Eskymáky a matka školu půvabného chování. Také jeho jméno je zřejmě pseudonymem. Psal vesměs o homosexuálních hrdinech a zemřel čtyřicetiletý roku 1994 na AIDS.
Vyšší princip krásy
Svět erotických vztahů mezi muži, do nějž čtenáře uvádí Coeův příběh, není líčen s důrazem na svéráz prostředí. Pohlavní smyslnost autor pouze lehce naznačuje a vznětům…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
