Špidla matematik

Ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla prožil, jak známo, celý život ve státním sektoru. Je to tak dobře - zejména pro pana ministra. Kdyby totiž někdy měl řídit firmu tím způsobem, jakým řídí státní výdaje, patrně by se brzy zařadil mezi 470 tisíc dnešních nezaměstnaných. V minulém Respektu ministr Špidla obhajuje myšlenku, že náš penzijní systém může fungovat i v době, kdy na jednoho důchodce bude připadat jeden zaměstnaný: „To se při odpovídající produktivitě práce dá ještě unést. " Výborně. Takže si představme zaměstnance s dnešní průměrnou mzdou 13 500 korun. Zaplatí "svého“ důchodce s 6000 korunami, odvede daně, zaplatí životní náklady a ze zbytku ještě nastartuje hospodářský růst. Nechybí v tom výpočtu něco? Třeba úspory nebo zisk? Na to pan ministr dává jedinou radu - musíte víc makat. Podle Vladimíra Špidly není problém udržet poměr 45 % mezi mzdou a důchodem: "Prostě dáte do systému příslušné prostředky. " To jistě ano; zvláště jde-li o cizí peníze. Vláda žádné své peníze nemá, bere si je od občanů. Ministr práce jako by chtěl pokusně ověřit, zda vyšší daně opravdu zpomalují hospodářský růst a zda kvůli nim bohatí a úspěšní lidé emigrují ze země. Ministr práce potvrdil svou pověst vášnivého odpůrce povinného spoření v soukromých fondech, jež jako druhý pilíř k současným státním systémům doporučuje Světová banka. "Spotřebovávají asi 25 % kapitálu na svou režii. Přitom zaměstnanecké fondy…