Sto šedesát nesvéprávných chovanců ústavu v moravských Víceměřicích vybojovalo absolutní český rekord. Během posledních čtyř let třikrát vystřídali svůj penzijní fond. Změnu svým mlčenlivým „chlapcům“ sjednal opatrovník a ředitel ústavu v jedné osobě. Problém je, že tyto přesuny klientele nic nepřinesly a pan ředitel nechce jejich logiku nikomu vysvětlit. Mlčí i na otázku, jak vysokou dostal provizi. Okresní soud v Prostějově teď zkoumá, jestli současný vládce ústavu a jeho předchůdkyně vůbec mohli takto s penězi bezmocných chovanců nakládat.
Z fondu do fondu a zase zpět
Budova víceměřického ústavu stojí na kraji vsi a dál už je jen pole. Za vysokou betonovou zdí žije dvě stě lidí od dvaceti do šedesáti let. Někdo ztratil rodinu a nikoho nemá, o jiného zase blízcí ztratili zájem. Osudy i schopnosti se různí - někteří vydávají jen neartikulované zvuky, jiní vedou s návštěvníkem úplně normální rozhovor. Všechny ale spojuje verdikt psychiatrů, že nemají dost inteligence na to starat se o sebe sami. P obírají kolem šesti tisíc invalidního důchodu, z nichž jim opatrovník dává každý měsíc šest set korun kapesného. Další zhruba čtyři a půl tisíce jdou na provoz ústavu a ze zbytku si chovanci platí nejrůznější potřebnosti - jako třeba připojištění k penzi. Stošedesátihlavá skupina Víceměřických začala své peníze spořit u penzijního fondu Jistota a koruna, psal se rok 1997. (Ve zbylých čtyřiceti případech rodina připojištění odmítla. ) Po dvou letech se…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
