Dostat se do určitého klanu

Rámeček

HELENA ILLNEROVÁ (63) vystudovala biochemii na Přírodovědecké fakultě UK. Po absolutoriu nastoupila do Fyziologického ústavu ČSAV (nyní AV ČR), kde pracuje bez přerušení dodnes. Patří mezi naše nejuznávanější vědecké pracovníky a ve světě je respektovanou odbornicí v oboru časového systému savců, členkou mnoha domácích i zahraničních vědeckých společností. Pravidelně přednáší na Karlově univerzitě (docentura), je často zvána na zahraniční konference a sympozia. Minulý týden byla zvolena předsedkyní Akademie věd ČR. Helena Illnerová má dvě dcery a pět vnoučat.

Před několika dny jste byla zvolena předsedkyní Akademie věd. Je to významná instituce a vy v ní pracujete celý život. Jak jste spokojena s její činností?

Myslím, že kdokoli se dostane do čela jakékoli instituce, má představu, že ji bude zlepšovat. Nejsem výjimkou. Samozřejmě že jsou v akademii velké rezervy, ale na druhou stranu na sobě intenzivně pracuje. Za dobu, co tady jsem, se podařilo uskutečnit tolik změn, že kdyby se podobným způsobem postupovalo všude, byla by naše společnost v docela dobrém stavu. Vůbec tím ale nechci říct, že už nic dalšího není zapotřebí udělat.

Co je tedy zapotřebí udělat?

Občas je možné setkat se s názorem, že akademie je stalinský mastodont. Tak to není. Ústavy u nás mají vlastní subjektivitu, a z toho důvodu velkou možnost se realizovat. Ptáte-li se, kde je možné zlepšovat práci akademie, není to otázka pouze pro její…