Když se kácí les

Afghánští tálibové se rozhodli zničit všechna zobrazení lidské postavy. Obětí obrazoborectví se staly mimo jiné i předislámské výtvarné památky. Světová veřejnost je ohromena, protestovalo mnoho politických a duchovních představitelů islámských zemí. Padla silná slova o vandalismu a barbarství. Zničení unikátních výtvarných památek, které vydržely půldruhého tisíce let a teď zmizí jen kvůli umanutosti hrstky náboženských fanatiků, je samozřejmě neštěstí. Ale pokud jde o obvinění z vandalismu a barbarství, stojí za to se zamyslet. Obrazoborectví je přece samozřejmou součástí také naší, evropské křesťanské kultury. Šíření křesťanské civilizace bylo vždy doprovázeno systematickým ničením hmotné kultury a zejména kultovních symbolů „pohanů“. Španělská kolonizace Ameriky budiž příkladem. V samotném křesťanství vzniklo několik obrazoboreckých hnutí, první v 8. a 9. století, kdy ortodoxní křesťané v Byzantské říši zničili takřka všechna křesťanská antropomorfní zobrazení. O totéž usilují nynější islámští obrazoborci v Afghánistánu. Podobnost vůbec není náhodná; v obou případech jde o fundamentalistický výklad základních věroučných principů. (Starý zákon výslovně zakazuje zobrazování Boha a jakýchkoli živočichů. Viz Ex 20, 4–5; Ex 20, 23; Dt 4, 15–19 a jinde. Korán od počátku zakazoval zobrazení Alláha, zobrazování lidských postav bylo zakázáno exegetickou právní tradicí až na konci 7. století a zákaz byl později rozšířen na všechny živé tvory.) Další křesťanská opravná hnutí…