Vláda oznámila svůj záměr privatizovat do konce letošního roku ČEZ a šest regionálních distributorů elektřiny. Časově je to velmi ambiciózní plán. Ještě ambicióznější jsou však představy o ceně, které předkládá ministerstvo průmyslu. Naposledy je zopakoval Grégrův náměstek Zdeněk V orlíček: „Podíváte-li se na roční výnosy české energetiky, pak vám například 300 miliard už nebude připadat tak mnoho. “(Malý Velký třesk, Respekt č. 9/2001). Vorlíček také zapochyboval o odhadech analytiků, kteří podle jeho dojmu „svými veřejnými prohlášeními vytvářejí pro investory podmínky k tomu, aby je nákup stál co nejméně“. To je hozená rukavice. Tipovat cenu ČEZ je dnes jako porcovat kožich medvěda, který ještě běhá po lese. Existují však jednoduchá oceňovací pravidla, jež jsou sice schematická, ale poskytují řádově správné výsledky. A podle nich je 300 miliard opravdu mnoho.
Temelín jako riziko
Investor kupuje podnik ze zištných důvodů - u ČEZ a regionálních distributorů tomu není jinak. Proto ho zajímá především možný výnos z podniků. To není jen hospodářský zisk, ale také výtěžek z pozdějšího prodeje podniku nebo jeho části. Pokud budeme velmi optimističtí, můžeme předpokládat, že nový vlastník může z ČEZ získat asi 10 miliard korun ročně (a tato částka je vzhledem k ziskům z předchozích let opravdu nejvyšším možným odhadem) a ze šesti distributorů dohromady maximálně 5 miliard ročně. V úvahu ale…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
