Manželé Ševčíkovi v článku Divoká oslava v Zachetě (Respekt č. 9/2001) vylíčili, jaké následky měla v Polsku jedna provokativní výstava. Text to byl velmi čtivý a svižný, nicméně v zápalu boje o „princip umělecké svobody“ se autoři dopustili takových manipulací, jaké by neměly zůstat bez odezvy. A to bez ohledu na to, že aféra mezitím skončila - vynucenou rezignací ředitelky galerie Zacheta.
Dobří proti zlým
Ještě než autoři článku začnou popisovat celý spor, rozdají jeho postavám vhodné přívlastky: zatímco výstavu připravil „slavný historik umění“ a „uznávaný odborník“ Harald Szeemann, jejím kritikem se stal „bezvýznamný poslanec polského Sejmu Witold Tomczak, nacionalista (. . . ) a člen obskurního klubu Polská dohoda“. Takže o kladných a záporných rolích máme jasno. Samotný předmět sporu - plastika papeže Jana Pavla II. sraženého k zemi meteoritem - je vylíčen jako nevinný a neškodný. Vždyť přece „mnozí umělci a teoretici ji interpretují jako zobrazení tíhy údělu, který současný papež nese na bedrech“. Manželé Ševčíkovi patrně žertují. Těžký úděl obvykle nepřepadá lidi tak náhle, až je přišpendlí k zemi. Rána z čistého nebe je naopak tradiční metaforou Božího trestu (jak to správně uvádí i popiska k fotografii u článku). Z článku se nedozvídáme, zda a proč sochař považoval papeže za hříšníka, případně zda dílo zamýšlel jen jako podařenou taškařici bez hlubšího smyslu.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
