Historie české sociální demokracie má za sebou vzlety i pády. Obvykle souvisely s fatálním svárem mezi silami státotvornými a silami radikální levice. V první republice žily dokonce tak úzce vedle sebe, že radikálové pořádali demonstraci proti návštěvě ministra z vlastní strany. Přesto, a dokonce právě proto panoval v masarykovském Československu relativní sociální smír. Oba proudy se navzájem poněkud pacifikovaly. Sjezd, na který je již za tři týdny ohlášen odchod předsedy Miloše Zemana, dává ČSSD možnost zopakovat stejný příběh v nových podmínkách.
Rudomodrý Foldyna
Polistopadová ČSSD se po nástupu Miloše Zemana stala velmi homogenní stranou, semknutou pevně za svým šéfem. Drobné excesy neposlušných poslanců Machovce a Wagnera nelze brát jako něco vážného. Ani občasná kritika ze strany Petry Buzkové a Stanislava Grosse neznamenala, že oba jmenovaní nepřijmou důležité funkce právě ze Zemanových rukou. Zeman jako buldozer táhl stranu dopředu a nedovoloval vedle sebe zazářit jiné osobnosti. Jeho nástupcem má být Vladimír Špidla, podle Zemana člověk s nejmenším deficitem charakteru a inteligence. Léta působil nenápadně jako stranická dvojka a jeho ambice nebyla oslabovat předsedův vliv. Postupem doby se začal prezentovat jako člověk s jasnou vizí sociálního reformátora a v poslední době se osamostatňuje i politicky. Jeho zdrženlivosti v otázce opoziční smlouvy si už dobře všimla i ODS. Špidla přesto postrádá Zemanovo charisma a jeho osoba na čele…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu