Pořád v krizi

Tím snad chce říct, že se do Evropy nikdy nedostaneme? Tak nějak musí znít rozčilený komentář Čechů, Maďarů, Poláků, Rumunů nebo Rusů na článek, který ekonomickému historikovi z losangeleské univerzity Ivanu T. Berendovi vydala v únoru hospodářská komise OSN. Říká jim totiž, že vždycky byli proti západním národům o poznání chudší a že není velký důvod, aby se to v příštích letech měnilo. Zpráva zapadla, jak už se to stává zprávám, které říkají něco nepříjemného a přitom nejdou jednoduše vyvrátit. Méně emotivní reakce naopak dává šanci se zamyslet, jestli dosavadní cesta postkomunistických zemí do Evropské unie a k jejímu blahobytu nemá alternativu, která by se dala snáze splnit.

Liberálové, jací jste

Berendův patnáctistránkový článek s nenápadným názvem „Od změny režimu k trvalému růstu ve střední a východní Evropě“ vychází ze známých čísel. V letech 1990–99 se hrubý národní produkt na hlavu o málo zvýšil v Polsku a ve Slovinsku, zhruba stejný zůstal na Slovensku a v Maďarsku, poklesl v Chorvatsku a České republice, hluboko propadl v Bulharsku, Rumunsku, Rusku a na Ukrajině. Podle Berenda to nelze hodnotit jinak než jako neúspěch reformy podle tzv. Washingtonského plánu, který v roce 1989 postkomunistickým zemím doporučil Mezinárodní měnový fond, Světová banka a americká vláda. Všechny země na východě Evropy opustily kuratelu RVHP, více či méně dokonale zrušily plánované hospodářství a přešly k volnému trhu: liberalizovaly ceny, zavedly nové…