K dominantním tématům letošní veřejné debaty stále ještě patří otázka politické nezávislosti elektronických médií. Krize v České televizi, majetkové propojení dvou nejsilnějších komerčních televizí Nova a Prima, přátelské vztahy zpolitizované mediální rady s Vladimírem Železným i podoba právě připravovaného zákona o rozhlasovém a televizním vysílání však jednoznačně dokazují, že o nezávislých elektronických médiích si v Česku můžeme nechat jenom zdát. Naděje, že se na tomto stavu v dohledné době něco změní, je přitom malá. Drtivá většina diskusí na toto téma je totiž stále poznamenána obecně sdílenou pověrou, že o svou nezávislost elektronická média přišla teprve během posledního roku či dvou. To je však hluboký omyl, bez jehož vyvrácení docílíme nápravy jen těžko, a je proto důležité nahlédnout do historie hlouběji.
Parlamentní média
Postavení veřejnoprávních i soukromých audiovizuálních médií a jejich nezávislost na státu a politické reprezentaci se pokusily definovat a garantovat čtyři zákony přijaté v letech 1991 a 1992. Stejnými zákony byly ustaveny také tři orgány, které jako jediné měly fungování českých elektronických médií regulovat a kontrolovat. Šlo o Radu České televize a Radu Českého rozhlasu, které dostaly za úkol dohlížet na chod dvou veřejnoprávních médií, a zastřešující Radu ČR pro rozhlasové a televizní vysílání, do jejíž kompetence spadá také regulace médií soukromých. Požadovanou nezávislost všech rad na politické elitě…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
