Továrna na sny

Ve velkoměstech západní Evropy a USA slaví už dlouho úspěchy projekt „továren na umění“ - míst, kam mohou přijet umělci z celého světa a za byt a stravu nerušeně tvořit. Po letech strnulosti je možné, že dvě podobná centra co nevidět oživí i Prahu.

S kufrem do Holešovic

Je to jednoduché. Talentovaný malíř třeba z Británie si prostě sbalí kufr a odjede do Berlína, kde ve staré fabrice, předělané skupinou nadšenců na ateliér, jeden rok bydlí a pracuje. Britské ministerstvo kultury mu poskytne drobnou částku na přežití a německý úřad zase přispěje na to, aby berlínská „továrna“ měla peníze na provoz. Podobné pobyty v cizině absolvovalo během devadesátých let několik českých umělců, mezi nimiž figuroval i výtvarník David Černý (33). Tomu se newyorský příklad zalíbil natolik, že doma pak dlouhé měsíce přemlouval úřady, aby mu pronajaly jednu ze starých opuštěných karlínských továrních hal. Přemlouvání však bylo marné, úředníci nezabírali. Ale pak jednoho loňského letního dopoledne probudil Černého telefon a ženský hlas na druhém konci mu vyrazil dech: bývalá novinářka Helena Wiegandová mu nabídla, zda by nechtěl z její zděděné továrny v Holešovicích udělat kulturní centrum. „No to je úžasný světlo, tady všude budou ateliéry,“ volá David Černý pobíhající v dlouhém kabátě po vykachlíkovaných halách plných čouhajících drátů a nadšeně ukazuje na obrovská okna. Zchátralou továrnu, která od poloviny minulého století až do osmdesátých let vyráběla šunku a…