Připomeňme si

Banky tu nejsou od toho, aby nechávaly své klienty ve štychu a aby lhostejně umožňovaly podvodníkům vykrádat jejich konta. Tuto základní poučku musela Československé obchodní bance připomenout soudkyně krajského soudu Jindřiška Dohnalová už před rokem - a není to ani čtrnáct dní, co pražský Vrchní soud její verdikt potvrdil. Pro ČSOB to konkrétně obnáší povinnost zaplatit něco přes sto milionů korun svému bývalému klientovi Břetislavu Michlovskému. Pan Michlovský se počátkem podzimu 1997 vrátil z dovolené a zjistil, že z jeho zlínského účtu v ČSOB kdosi vyinkasoval šedesát dva milionů korun (Respekt č. 19/1998). „Vždyť jste je nechal převést sám,“ divily se úřednice banky. Nebyla to pravda. V době Michlovského dovolené se do banky dostavil člověk vybavený jeho plnou mocí k výběru zmíněné sumy. Na dokumentu bylo nepřesně napsané číslo účtu, vymyšlené bydliště a podpis neodpovídající podpisu Michlovského, ale úředníky to nezarazilo. Přitom zlínská ČSOB je malou pobočkou s třiceti zaměstnanci, kteří Michlovského většinou osobně znali. Přestože suma požadovaná podvodníkem byla naprosto mimořádná a přestože klient ještě nikdy s účtem nemanipuloval přes cizí osobu, úředníci si ani u Michlovského (měli k dispozici číslo jeho mobilního telefonu) ani u notáře neověřili pravost zplnomocnění a peníze vydali. Podvodník byl za dva měsíce dopaden a dnes si odpykává dvanáctiletý trest - ale našly se u něj pouze dva…