Pět let pro Slobodana

Je absurdní, že se svět musí Jugoslávie doprošovat, aby haagskému tribunálu vydala Slobodana Miloševiče a ostatní hrdlořezy, kteří mají na svědomí nespočet chorvatských, bosenských, kosovských a pochopitelně i srbských životů. Otázka přece zní zcela jasně: bude nový, údajně demokratický režim Vojislava Koštunici s mezinárodním společenstvím spolupracovat, nebo ne? Ať už se konečně rozhodne, žádná střední cesta tu neexistuje. Mezinárodní společenství by mělo Bělehrad v této věci přitlačit ke zdi - politici a diplomaté se nemohou donekonečna vymlouvat, že razantní nátlak rozbije „křehké demokratické podmínky“, ve kterých pracuje nová hlava státu poničeného spojeneckým bombardováním. Svět se přece už jednou rozhodl, že na Balkáně nepovolí, aby se minulost zametla pod koberec, podobně jako se to už stalo, samozřejmě za úplně jiných okolností, například ve Španělsku po pádu Frankovy diktatury. Tak ať státníci dnes svá slova promění v činy. Jistě by bylo nejlepší, kdyby se balkánské země dokázaly s minulostí poprat samy. Haagský tribunál je spravedlností naroubovanou zvenčí a jeho verdikty nemohou vést k takové společenské očistě, jakou by mohly přinést procesy, které by se konaly přímo v Srbsku nebo Chorvatsku. Ovšem v situaci, kdy něco takového nelze od dotyčných zemí očekávat, nezbývá než trvat na původním plánu, byť by to vyvolalo v ulicích balkánských metropolí nepokoje. Hrozba, že případné protesty povedou ke zhroucení oněch „křehkých demokratických podmínek“, je…