Miluji Paříž

V letošních obecních volbách ve Francii mohou poprvé využít aktivního i pasivního volebního práva cizinci ze zemí Evropské unie a také se v praxi otestuje loni přijatý zákon o paritě žen a mužů v zastupitelstvech. Francouze však jedno ani druhé nezajímá. Celý národ téměř se zatajeným dechem sleduje, jak si cestu do čela pařížské radnice razí nenápadný senátor za Socialistickou stranu Bertrand Delanoe, který otevřeně deklaruje svoji homosexualitu. Jestliže se 11. a 18. března potvrdí dosavadní odhady, francouzskou metropoli povede levicový starosta poprvé od Pařížské komuny v roce 1871. Pro pravici je taková vidina o to bolestnější, že funkci starosty, která byla po komuně zrušena, obnovil až v roce 1977 tehdejší lídr Sdružení pro republiku (RPR) Jacques Chirac a dosud nikdo vně RPR čelo Paříže neopanoval. Ještě v roce 1989 byli neogaullisté tak populární, že s přehledem zvítězili ve všech pařížských obvodech. Vzhledem k tomu, že volby radních v metropoli jsou „primárkami“ pro všeobecné a prezidentské klání příští rok, francouzská levice sešikovaná za Lionelem Jospinem má všechny předpoklady získat v zemi mocenský monopol.

Nebezpečné známosti

Tajemství úspěchu Delanoea do značné míry tkví v krizi francouzské pravice, která se vleče od porážky v předčasných parlamentních volbách před čtyřmi lety a jejímž posledním výsledkem je rozkol RPR právě před komunálními volbami. Zatímco Delanoea podporují jak domovští socialisté, tak koaliční komunisté,…