Ideální nová škola

Helena byla tři týdny nemocná. Pečlivě si od spolužáků zjišťovala, co mají za domácí úkol z matematiky, a každý den pak zadané příklady počítala. Ve škole na pražském předměstí ale třináctiletou dívenku čekala studená sprcha. Učitelku pobouřilo, že má příklady jen na papíře místo v sešitě a že k některým výsledkům došla jinak, než podle návodu v učebnici. Helena musela na stupínek a výsledkem zkoušky z nové látky byla břichatá trojka. Znamená to snad, že je Helena hloupá? Nebo spíš narazila na hloupou učitelku? Pokud platí to druhé, vzniká logicky otázka: dá se s tím něco dělat? Problém je, že bez ohledu na deset svobodných let stojí české školství většinou na stejných principech jako před listopadem - a po změně vlastně není ani příliš velká poptávka. Takže škol, na kterých by se Heleně něco podobného stát nemohlo, zatím není mnoho.

Občas spadnou hodiny

Ve vstupní hale chrudimské základní školy v ulici Jana Malíka je živo. Před okénkem stánku s potravinami se mačká hrozen dětí. Kolem nich prohání parta kluků měkký míč. Občas se za ním sklouznou po zadku nebo po kolenou a ze všech sil se ho snaží umístit do improvizované branky u zdi. „Miloši, pozor na kolena,“ shovívavě upozorňuje dohlížející učitelka a přechází ke skupince děvčat, která právě s výskotem chytají mýdlové bubliny z bublifuku. Dvě minuty před desátou ruch pomalu utichá, jen pár kluků se ještě nechce rozloučit s fotbalem. "Molitanem zabaleným v punčoše si neublíží. Jen sem tam…