Zákon v nás

Když prezident před měsícem jmenoval Zdeňka Tůmu guvernérem centrální banky, mohly se špičky ODS a sociálních demokratů vzteknout. Havlův argument, že jednal podle zákona, na ně neplatil: měl se s námi poradit, jde o příliš vážnou věc. Když se před Vánocemi vzbouřili zaměstnanci České televize proti novému generálnímu řediteli Jiřímu Hodačovi, slyšeli jsme zejména od ODS výzvy k respektování zákona a varování před novou bolševickou revolucí. A prezident zase podpořil rebely: podezřelý spěch a stranické tlaky při jmenování Hodače, které ovšem proběhlo přesně podle litery zákona, prý odporuje duchu a smyslu normy. Ani jedna strana přitom netrpí schizofrenií. Naopak, chování je to nanejvýš důsledné. Jedna z hlavních výtek proti jmenování Tůmy přece zněla: prezident sice jednal podle zákona, ale zákona starého, který nám nevyhovuje; měl počkat až na „tu správnou“ normu, kterou jsme si prosadili. Tentokrát to měl legalistický argument o to snazší, že „ta správná“ norma zrovna platí a lze se za ni bít bez přepisů a parlamentního válcování. Trapný výběr nového ředitele prozrazuje, že ODS si už zkrátka zvykla brát si hrubou silou a tajnými dohodami vše,co se jí zamane.V tomto kontextu je pak třeba chápat i Klausovu úvahu o nutnosti privatizovat ČT. Veřejnoprávní televize je totiž opravdu rozčilující masmédium. Nelze je volat k poslušnosti licenčními hrozbami, hůře se korumpuje slibem různých výhod či kšeftíčků. Navíc je tady ze zákona, nehrozí mu bankrot, a tak může pořád…