Při debatě o našem vstupu do EU různí autoři často zdůrazňují hlavně institucionální aspekty našeho vstupu do EU a možná trochu mimoděk jej vnímají jako pasivní proces. Prostě struktury a instituce Evropské unie budou rozhodovat o našem vstupu, a abychom byli úspěšní, musejí vláda a další domácí instituce splnit řadu podmínek a přizpůsobit svá jednání očekáváním a obvyklým normám západní Evropy. Jde o to,abychom se přizpůsobili požadavkům, abychom splnili svůj „domácí úkol“.
Jak se ptáme
Tak jako provaz má dva konce, tak i náš vstup do EU má svoji aktivní stránku. My sami musíme být schopni najít v sobě motivaci vstoupit do Evropské unie jako plnohodnotný člen, nejen získat, ale být schopen i přinést svůj specifický vklad. Bylo by konečně dobré připustit si, že naše cesta do západní Evropy není samozřejmá, že se jen prostě nevracíme tam, kam jaksi automaticky patříme. Po desetiletích minulého režimu musíme své evropanství v sobě objevovat a zamyslet se nad tím, jak vlastně naše společnost výzvu Evropské unie vnímá. Respekt má v minulém čísle pravdu v tom, že vážná diskuse o Evropské unii u nás ještě nezačala - snad s výjimkou úzké skupiny lidí, kteří mají EU jaksi „v popisu práce“. Prvním předpokladem pro tuto diskusi je porozumět tomu, jak občané naší země vnímají svoji situaci a situaci v EU, jak dalece setrvávají v zajetí minulých představ, či jsou ochotni měnit své pohledy a přístupy. Právě tímto souborem otázek se zabývá komplex výzkumů,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
