Smír není možný

Politici se mezi sebou občas dohodnou, že za trpkou minulostí udělají tlustou čáru a nepřipustí, aby její stín padal na vztahy mezi státy. Z paměti národů se ale utrpěné příkoří vytrácí mnohem pomaleji. A zcela mimořádně zatížený je vztah mezi Židy a Němci. Německý spisovatel židovského původu Maxim Biller se sice narodil až patnáct let po pádu nacistického režimu, i jemu se však holocaust jeví jako téma, které s pustošivou silou stále zasahuje do života. Řada povídek v jeho prvotině Až budu bohatý a mrtvý ,je jíž vydání se roku 1990 setkalo v Německu s neobyčejným ohlasem a která vyšla loni na konci roku v pražském nakladatelství Hynek, vyznívá v tomto směru až drasticky.

Antisemitské inspirace

Hned v druhé povídce Horwitz dává Lubinovi za vyučenou se setkáváme s obzvlášť nepříjemným hrdinou: zatrpklým starým Židem, který po válce a návratu z lágru získal slušný majetek vydíráním bývalých nacistů. O majetek ale přišel ve chvíli, kdy byl usvědčen z pojišťovacího podvodu, a pak už jen živořil spolu s kocourem Lubinem ve svém zpustlém bytě. Biller vykresluje jeho niternou nevraživost, jež se vystupňuje za pobytu v nemocnici, kde popuzeně pozoruje germánské lékaře a hlavně stejně staré spolupacienty,o nichž ví, na čí straně v dobách nacismu stáli. Vztek si však vybije až po návratu domů na kocourovi - umlátí ho o zeď. Přesto se čtenář neubrání soucitu s mužem, jenž kdysi dávno v nelidských podmínkách nevyléčitelně onemocněl zlobou. Biller nezapře…