Proč se na to nedá dívat

Přelom roku postavil zdejší televizní diváky do dnes už notoricky známé situace. Čerstvý šéf obou veřejnoprávních kanálů v boji s rebelujícími redaktory odpojil signál a požádal policii, aby vyklidila obsazenou budovu zpravodajství. Ve smršti aktuálních zpráv ale trochu vybledl základní problém České televize. Tou potíží je její otevřenost k lidem, kteří si ji ze zákona povinně platí. Otázky jsou jednoduché: Chce být veřejnoprávní televize průhledná? Jsou její šéfové schopni nedbat na stížnosti politiků trpících pocitem, že o nich televize málo, nebo dokonce „špatně“ referuje? Dokáže televize zprůhlednit své hospodaření a vysvětlit divákům, za co utrácí jejich peníze?

Sejdeme se na Bítově

Odpověď na výše uvedené otázky zatím neznáme,ale není to jen vina televize. V uplynulých letech se totiž veřejnoprávního média nikdo z diváků na nic důrazně neptal. Ticho přerušila až loni začátkem roku skupinka brněnských intelektuálů. Začalo to jako v dobrodružném filmu. Uprostřed noci na prahu prvního lednového víkendu roku 2000 ozářily nádvoří moravského hradu Bítov světlomety několika aut, z nichž vystoupila desítka lidí. Brněnští literáti, nakladatelé, scénáristé, divadelníci, hudebníci a novináři si dali konspirativní schůzku u bítovského kastelána a legendárního básníka Jiřího Kuběny. Téma bylo jediné: jak zlepšit upadající pověst svého města. "Vadilo nám, že v Brně je čím dál víc středem pozornosti pokleslá zábava. Že se okolnímu světu pořád dokola…