Ihned poté, co v roce 1992 vyhrál volby na Slovensku Vladimír Mečiar, snažila se nová moc o ovládnutí republikové televize. Neochota vysílat servilní dialogy s novým premiérem stála místo několik zodpovědných pracovníků, z obrazovky zmizel i oblíbený humorista Milan Markovič, který si ve svém pořadu dovolil dělat vtipy na novou vládu. Když pak na jaře roku 1994 Mečiarův kabinet padl, připsali to jeho protagonisté kromě jiného na vrub nedostatečné kontrole médií. Po vítězných volbách na podzim téhož roku se proto rozhodli pro tvrdší postup. Za jedinou noc odvolali poslanci vládní koalice všechno, co se odvolat dalo - od generálního prokurátora až po mediální rady.Od jejich nástupců se vyžadovalo jediné: absolutní stranická loajalita. Téměř všechny tyto čistky přitom proběhly v souladu se zákonem, neboť Mečiarova koalice disponovala velkou většinou. Protesty nesouhlasících odbyl Mečiar slovy: „Je po volbách, zvykněte si.“ Pro následující čtyři roky se Slovenská televize změnila v propagandistický nástroj vládnoucího HZDS. Úroveň a kvalita zpravodajství se vrátila do dob před listopadem 1989. Ředitel STV si chodil pro příkazy rovnou do stranické centrály Mečiarova hnutí a poslušná Rada STV vytrvale odmítala katastrofální situaci řešit. Samozřejmě rovněž v souladu s psaným zákonem. Za této situace se jedinou nadějí opozičních předáků stala soukromá televizní stanice Markíza. V touze získat elektronickou zbraň proti vládní STV se opoziční politici nechali zatáhnout do…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu