Historie vrhá spoustu kostek najednou

Rámeček

ÁGNES HELLEROVÁ (71) se narodila v Budapešti v pomaďarštělé židovské rodině. Vystudovala filozofii, v roce 1968 s několika kolegy protestovala proti okupaci Československa, o devět let později s manželem, filozofem Ferencem Fehérem, emigrovala. Od roku 1986 žije a učí převážně v New Yorku na prestižní New School of Social Research, kde převzala někdejší katedru Hannah Arendtové, od r. 1990 znovu také v Maďarsku, kde přednáší na univerzitách v Budapešti a v Szegedu. Nositelka Lessingovy ceny a ceny Hannah Arendtové je autorkou filozofických děl především o etice a (společně s manželem) několika závažných analýz sovětského a kádárovského modelu socialismu. Většina jejích knih vyšla anglicky, mnohé v dalších jazycích.

Byla jste přední představitelkou filozofické školy, která vycházela z díla světově proslulého maďarského filozofa György Lukácse. S Lukácsem jste byla až do jeho smrti (1971) v úzkém kontaktu. Jak ho vidíte dnes?

Lukács byl do značné míry schizofrenní osobnost. Když jsem ho poznala, byl to v podstatě bolševický funkcionář, který dával lekce ze správného marxistického myšlení. Zároveň to však byl aristokrat původem i chováním, neuvěřitelně vzdělaný, duchaplný na středoevropský způsob. V mládí byl jedním z nejgeniálnějších filozofů Evropy. Jeho raná díla jsou dnes objevována a považována za předchůdce postmoderny. Ale i z doby, kdy už se hlásil k marxismu, lze třeba jeho studii o odcizení stále považovat za jedinou…