Dopisy

Než by jen malíčkem pohnuli

V 8. čísle Respektu mě upoutal článek Hany Čápové Vyměnit lágr. Když jsem ho dočetl, zmocnila se mne velká nevole nad stupiditou našich státních úředníků. Je opravdu možné, aby vedoucí sociálního referátu domažlického okresního úřadu navazovala styky se zastupitelským úřadem cizího státu s cílem deportovat bez znalosti věci cizího chlapce? Uvědomuje si ona žena, že v případě, že chlapci obstará cestovní dokument, aby se mohl vrátit, posílá ho na jistou smrt? Žil jsem na Srí Lance šest let, a tak vím, o čem mluvím. Zprávu pražské odbočce Amnesty International o masovém zabíjení dětí Tamilů jsem poslal na sekretariát v Praze. Stejně tak jsem informoval třetího tajemníka našeho velvyslanectví v New Delhi pana Romana Masaříka a také bývalého velvyslance pana Dr. Odoléna Smékala. Pánové však dali přednost předstírání mrtvých brouků, než by jen i malíčkem pohli. Ten totální black out nad poměry na Srí Lance je opravdu zarážející. Je to snad proto, že Američané mají v Iranaawile vysílač Voice od America pokrývající celou polokouli, a že si ho chtějí udržet za cenu mlčení? Označili bojující Tamily za teroristy, dobře vědouce, že zdaleka ne všechny bomby, které v Colombu vybuchnou, jsou odpáleny rukama Tamilů. Nálepka teroristy zřejmě stačí k tomu, aby od problémů Tamilů na Srí Lance dal každý ruce pryč. Co kdyby nám na letišti v New Yorku nedali příště vízum, že? Všichni víme,…