Svět dostává obrysy

Když před dvěma týdny předváděl doktor William Dobelle novinářům, jak jeho dávný slepý pacient chodí po místnosti, vyhýbá se lidem a dovede rozeznat i větší písmena, muselo to být pro něj zadostiučinění. Implantát z elektrod, které stimulují zraková centra mozkové kůry, mu totiž voperoval už v roce 1978. Proč tak dlouho trvalo, než mohl pacient implantát využít? Počítač, na který je pacient napojen, byl totiž tehdy velký jako almara, software na zpracování tolika dat neexistoval a elektronické komponenty nutné ke stimulaci mozkové kůry jsou dostupné poslední rok a půl. První „vizuální protéza“, jak ji nazývá doktor Dobelle, je tedy na světě.

Moc velká písmena

Oční protéza funguje následovně: miniaturní digitální kamera, umístěná v brýlích, snímá část prostoru před sebou a data posílá do malého počítače, který je „zbaví šumu“ a převede na tzv. fosfeny, tedy bílé body, které na černém pozadí vytvářejí kontury objektů. Takto jsou poslány přes elektrody do mozku. Zároveň je v druhé části brýlí umístěn ultrazvukový senzor pro určení vzdálenosti. Člověk s tímto zařízením tedy nevidí skutečně, ale vnímá úzký „tunel“, v němž jsou různě silné či slabé obrysy věcí. Systém byl původně navrhován, aby měli slepci možnost samostatně se pohybovat. Dnes se postižený člověk vyzná i v tak složitém prostředí, jakým je metro, a je dokonce schopen přečíst i deset centimetrů velká písmena. Podle informací Dobellova týmu měl dobrovolník s oční protézou paradoxně…