Je třeba žádat upřesnění,

Oleg Panfilov (narozen roku 1957 v Dušanbe v Tádžikistánu) je ředitelem Centra pro novináře působící v extrémních podmínkách, instituce Svazu novinářů Ruské federace. Dříve šéfoval službě monitoringu nevládního Fondu ochrany glasnosti. V letech 1995–98 působil v časopisu Střední Asie (vycházel ve Švédsku) a již v letech 1994–97 jako expert na lidská práva v době mezinárodních jednání pod záštitou OSN (týkajících se Střední Asie). Zabývá se systematicky problematikou Střední Asie a Čečenska. Je autorem 16 knih a 8 filmových dokumentů, nositelem ceny Svazu novinářů Ruské federace. V letech 1994 a 1995 získal dvakrát grand prix moskevského filmového festivalu.

Jak vypadá cenzura

Ruská média získala za posledních 15 let značnou nezávislost na majitelích či „sponzorech“. Jde o dočasný trend, anebo lze očekávat jeho pokračování do budoucnosti?

Pocit, že ruský tisk je nezávislý, je poněkud mylný. Nejvyšší představitelé státu tvrdí, že podporují situaci, kdy v Rusku vládne svoboda slova a tisku. Ve skutečnosti je to jinak. Za prvé v Rusku prakticky zůstal monopol státu na výrobu tisku. Zvláště v provincii se to týká asi 80 % tiskáren. Stát také může kontrolovat na 90 % informací všech novin a televizních kanálů vzhledem k tomu, že telekomunikace patří státu. Takže já bych netvrdil že média v Rusku jsou zcela nezávislá. Stát má hodně pák pro vyvíjení tlaku na tisk. K nejoblíbenějším z nich patří zvednout nějakým regionálním novinám výrobní náklady -…