Jsme mezi mlýnskými kameny
V článku „Potkáme se u soudu“ Martina Kontry (Respekt č. 6/2000) jsem i já měl tu čest vystupovat jako ten zlý státní „ouřada“, který sedí na informacích a nechce je poskytnout veřejnosti. V souvislosti s tím musím především důrazně odmítnout přímou řeč, kterou pan Kontra vložil do mých úst a která zněla: „Na nás se zákon v tom smyslu, jak to chápete vy, nevztahuje.“ Tuto větu jsem ať už panu Kontrovi (se kterým jsem nikdy nehovořil), tak ani jiným redaktorům Respektu, kteří se mnou o novému zákonu o svobodném přístupu k informacím mluvili (paní Čápová, pan Šídlo), neřekl. Konsolidační banka (KOB) předává veřejnosti maximum možných informací. Jako peněžní ústav ale musíme přísně dbát na dodržování bankovního tajemství a v některých případech i na diskrétnost u probíhajících obchodních případů. Pan Kontra nám v článku vyčítá neochotu zveřejnit informace o adeptech na seznamu revitalizačního programu. Především z toho důvodu, že se jedná o čekatele celého procesu a u mnoha z nich není zatím definitivně rozhodnuto o jejich zařazení, bylo Konsolidační bankou a správci Revitalizační agentury (RA) firmami Lazard-Latona rozhodnuto o zachování mlčenlivosti až do doby, kdy celý proces bude připraven a projednán s vedením a vlastníky těchto firem. Připomenout musím skutečnost, která debatu o zveřejnění seznamu firem v revitalizaci staví do jiného světla. Konsolidační banka…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu