Podle návrhu rozpočtu by měly letos v Maďarsku výdaje státní kasy na obranu vzrůst na 143 % úrovně roku 1999. V roce 2001 dosáhnou podle plánů 1,81 % HDP, což zhruba odpovídá zvyklostem členských zemí NATO. Na první pohled jsou to pěkná čísla, praxe je ovšem trochu složitější. Do těchto výdajů se totiž započítává i to, co sice nějak s obranou souvisí, ale podle západních norem by tam započítáváno být nemělo. Co je však důležitější: výchozí bod tohoto růstu byl tak nízký, že je opravdu co dohánět.
Podávat výkony
Maďarská armáda patřila v éře socialismu k nejslabším článkům řetězu „tábora míru“. Na západě země sousedila s neutrálním Rakouskem, tudíž neležela ve směru předpokládaného hlavního náporu. Kreml Maďarsko neřadil k nejspolehlivějším spojencům, a jak se ukázalo v roce 1956, důvěry nebyla hodna ani jeho armáda. Moskva proto na posilování maďarské obrany nijak netrvala, což se zase hodilo kádárovskému vedení, které ušetřené peníze využívalo na financování své socialisticko-konzumní společnosti. Do 90. let tak Maďarsko vstupovalo s armádou, jejíž stav byl po stránce vybavení ještě žalostnější než stav armády české. Nejakutnější problémy poněkud zmírnil souhlas Maďarska s návrhem Moskvy - splácet svůj dluh z dob socialismu formou dodávek výzbroje, vojenských aut a součástek. Letadla MiG-29 získaná touto cestou Maďarsku umožňují odložit rozhodnutí o nákupu nových strojů až na konec příští dekády. Toto řešení má ale i méně sympatickou stránku:…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu