McCain jako outsider i černý kůň

Po nudě americké prezidentské kampaně roku 1996 by ta letošní mohla být pro politické gurmány. Všichni čtyři kandidáti, kteří mají alespoň šanci (viceprezident Al Gore a exsenátor Bill Bradley za demokraty, guvernér George W. Bush a senátor John McCain za republikány), jsou mužové zkušeností, politického intelektu a charakteru. Podívejme se zblízka na mapu spletitých cest jejich strategie.

Až příliš doleva

Nejmenší šanci má Bradley. Je sice pořád ve hře, ale případná porážka toto úterý v prvních primárkách v New Hampshire může znamenat konec. Demokratická elita by na něj tlačila, aby odstoupil a neoslaboval dále viceprezidenta. Demokraty straší zkušenost z roku 1980, kdy senátor Edward Kennedy pronásledoval prezidenta Cartera až do letního nominačního sjezdu, což pomohlo republikánu Ronaldu Reaganovi. Bradleyho kampaň pak připomíná jiný precedens, neslavný pokus Michaela Dukakise (1988) uzmout „nástupnictví“ viceprezidentu Bushovi. Bradley opakuje Dukakisovu fatální chybu, a tou je profesorská odtažitost a pocit, že je pod jeho úroveň vyříkat si to s protivníkem pěkně od plic. Snaží se sice oproti Goreovi politicky vymezit nalevo (dražší reformou zdravotního pojištění, poukazováním na chudobu dětí a kritikou Clintonovy reformy asistenčního státu), ale ve skutečnosti se ti dva moc neliší. Pak Bradley musí napadnout Goreovy slabiny: skandální praktiky financování kampaně, kdy vedení demokratů přijalo (a posléze bylo nuceno vrátit) podezřelé …