Dopisy

Teleti jeho máma voní

Bohužel, asi nezbývá nic jiného, než proti demagogii postupovat neustálým vysvětlováním situace a uváděním báchorek na pravou míru. Tentokrát mám na mysli článek Hany Čápové Rozoraná země (Respekt č. 5/2000), který je zářným příkladem „novinářské“ práce, jež by se dala srovnat s činností podnikatele v zemědělství, který by bez znalosti své práce a bez zodpovědnosti podnikal takovým způsobem, že by plundroval krajinu a týral zvířata. Rozebírat všechny věcné chyby v článku by znamenalo napsat jej celý znovu. Dovolte mi tedy alespoň pár postřehů. Autorka se v textu zmiňuje o tom, že zemědělci se snaží zvyšovat intenzitu své výroby, aby přežili. Že jejich podnikání je natolik nevýhodné, že musí podnikat ve starých „družstevních“ objektech, cituji „odpudivých monstrech“. A přitom naše estétka závidí zemědělcům dotace, neumožňující téměř žádné investice, pouze to přežití. To není „hýčkání dědictví minulé doby“. To je tvrdá realita současných podnikatelů v zemědělství. Škoda, že se zmatená pisatelka pouští do posuzování odborných záležitostí, jimž nerozumí. Například, když krávě po otelení odstavíte tele, není na tom mimo kravín tele lépe kvůli pachu ve chlévě. V kravíně to smrdělo zřejmě pouze novinářce. Teleti jeho matka - kráva - určitě voní. A mléko (mlezivo) otelené krávy nemohou ošetřovatelé dávat ihned do mlékárny, neboť svým složením neodpovídá normě, a naopak pro…