Židle na nebi

Rockerský guru Mick Jagger se před časem dopustil překvapivě trefného postřehu. Základem rokenrolu je prý svár mezi extatickou zbožností amerického Jihu a neodolatelným puzením ke hříchu. My můžeme dodat, že snad nejsilnějším kořenem rokenrolu je americké blues a v něm se nastíněné protichůdné tužby střetávají ještě silněji. Je to přece žánr, mezi jehož nejvýznamnější postavy patří pouliční zpívající kazatel Blind Willie Johnson stejně jako jeho jmenovec Robert, který zemřel za dodnes nevysvětlených okolností a podle legendy měl na jedné křižovatce kdesi v Mississippi podepsat smlouvu s ďáblem. Zvuk nastíněné bitvy je skvěle slyšet i na poslední desce žijícího klasika blues amerického Jihu R. L. Burnsidea. Už v titulním tradicionálu alba Wish I Was In Heaven Sitting Down zpívá, že by chtěl sedět v nebi, kde mu budou odpuštěny všechny jeho hříchy. Opravdovost jeho touhy je nezpochybnitelná stejně jako jistota, že by mu bylo, stejně jako jeho kumpánům, co odpouštět (a nemáme tím na mysli jen přehnanou náklonnost k míchanému nápoji, pro nějž má Burnside něžný název Bloody Motherfucker).

Drsní muži z Oxfordu

Burnsideovi je dnes čtyřiasedmdesát, ale postavení klasika si užívá relativně krátkou dobu. Léta dřel na plantážích a s jeho hudbou byli seznámeni jen návštěvníci pravidelných a zřejmě dost divokých tancovaček v jedné chatrči kdesi na vysočině v povodí Mississippi. V devadesátých letech ho ale objevila a začala vydávat firma Fat Possum z…