Nic pro dělníky z lesa

„Pošumavská jižní dráha. Nejkratší mezinárodní železnice na světě, 105 metrů, doba jízdy 24 vteřin. Jízdné dobrovolné,“ stojí na žluté jízdence. Pavel Kosmata lístek procvakne a malinká černá lokomotiva se začne sunout po kolejích, přes most nad potokem a zarazí se dva metry za hranicí s Bavorskem. „Stloukli jsme ji ze sudů a ze starého železa,“ usmívá se někdejší strojvedoucí, dnes železniční technik Pavel Kosmata (34). „Jezdí na lidský pohon, a když v kotlíku zapálíme trávu, tak i kouří.“ Zpátky už lokomotivu tlačit nemusí, díky mírnému sklonu kratičké trati sjede do Čech sama. Alespoň takhle se Pavlu Kosmatovi podařilo splnit svůj sen - po kolejích přejet hranice z šumavského Nového Údolí do Bavorska.

Přes hranici vlakem

Nádraží v Novém Údolí učarovalo Pavlu Kosmatovi už dávno.„Jediné místo, odkud bylo za totality vidět, byla Stožecká skála,“ vzpomíná. „Děda mi o tom nádraží vyprávěl, za první republiky vozil chleba z Netolic do Haidmühle a měl ho rád. Hned po převratu jsme se s přáteli do Nového Údolí brodili závějemi a konečně jsem to viděl zblízka: opravdu tam byly koleje, výhybky,nádražní boudička. Fascinovalo mě to.“ Účastnil se pak řady setkání lidí z obou stran hranic. „Hodně se mluvilo o tom, kde všude otevřít přechody, a také o tom, že by bylo bezvadné obnovit železnici do Pasova,“ říká Pavel Kosmata. Na naší straně končí trať v Novém Údolí kousek od hraniční čáry, na bavorské straně však koleje začínají až ve třináct kilometrů…