Na radu horákyně

V červenci byla schválena novela volebního zákona a dnes, po stížnosti prezidenta republiky, ji zkoumá Ústavní soud. V nejbližších týdnech by měl rozhodnout otázku, zda reforma ctí v ústavě zakotvenou zásadu poměrného zastoupení. Nabízí se tři základní kritéria, kterými se dá poměřovat, zda volební pravidla produkují spíše poměrné, nebo nepoměrné výsledky.

Výše umělé a přirozené klauzule

Umělá volební klauzule oficiálně stanoví procento hlasů, které musí strana získat, aby se dostala do zastupitelského sboru. Přirozenou volební klauzuli naopak předem nikdo neurčuje - přesto ale existuje při každých volbách. Její výše závisí především na velikosti volebního obvodu, která je určena počtem rozdělovaných mandátů, a na matematické metodě, kterou se přepočítávají hlasy. Obecně platí, že volební výsledky jsou tím méně poměrné, čím vyšší jsou volební klauzule. V politologii není stanovena jednotná hranice, v běžných poměrných systémech ale umělá klauzule zpravidla nepřesahuje míru 5 %, přirozená 10–12 %. Prakticky neznámé jsou vyšší hranice pro vícepočetné volební koalice. Výjimkami jsou v Evropě pouze Turecko a v jistém období i Řecko, ty ale pouze potvrzují pravidlo. Je zcela neobvyklé, aby se všechny nejvyšší bariéry vyskytovaly souběžně. Volební reforma v České republice umělou klauzuli na celostátní úrovni nemění, zůstává pětiprocentní bariéra. Podstatně ale zvýšila přirozenou klauzuli, která se z původních 3 % vyšplhala až na nestandardních 14–15 …