Kam tě vede hrubá síla

Bitva o Českou národní banku prozatím skončila, ale vypadá to, jako by zemi čekaly špatné časy. Poražená Zemanova vláda předvedla, že proti ČNB bude útočit bez milosti, jen aby odvrátila - slovy svého premiéra - „nebezpečí hrozící české ekonomice“ v podobě vyšších úrokových sazeb. Tým nového guvernéra Tůmy ovšem neukázal sebemenší ochotu k ústupkům. Nebezpečí pro ekonomiku vidí v rozpočtových schodcích, tedy na straně vlády. Co z takového čelního střetu vlády a ČNB vzejde?

Ani Mečiar

Žádost k Ústavnímu soudu o přezkoumání Tůmova mandátu, na níž se kabinet po svém tajném nočním zasedání usnesl, porušuje veškeré zvyklosti a stěží bychom pro ni hledali ve světě paralelu. Na obranu vlády se často říká, že ani procedura, kdy bankovní radu vybírá pouze prezident dle vlastní úvahy, nemá v demokraciích obdobu. To je slabý argument. Centrální bankéři mívají delší funkční období než ministři, a proto každá vláda obvykle po nástupu k moci musí začít spolupracovat s bankéřem, jehož „zdědila“ po svých předchůdcích. V takové situaci byl Bill Clinton a bude v ní i jeho nástupce. Kdyby ale požádali Nejvyšší soud o přezkoumání mandátu Alana Greenspana, dolar i burza by se nejspíš zbláznily tak, že spor o přepočítání hlasů ve volbách by byl proti tomu nevinný špás. I Vladimír Mečiar (který si vybral guvernéra sám) věděl, že s národní bankou se lze hádat a lze na ni pohodlně svalovat za leccos vinu - ale nelze ji podrážet a zpochybňovat její mandát. Mečiar měl…