Ani po deseti letech bádání v archivech komunistických tajných služeb se nepodařilo odborníkům úplně odhalit tajemství jejich moci. Experti navíc nedokážou odpovědět na otázku, zda si ty nejdůležitější a nejvíc kompromitující materiály nenechali komunističtí pohlaváři pro své současné potřeby. Nikdo neumí vyvrátit podezření, že tyto materiály používají například k vydírání významných obchodníků či veřejně činných lidí. Příčinou je skartace provedená během pádu komunistických vlád.
Lorencův rozkaz
Nejvíc materiálů (zhruba dvě stě kilometrů) se zachovalo v Německu, ale i ty představují pouze torzo archivu Stasi. V Česku zůstal nezničen registr estébáckých svazků, ale samotných jich je poskrovnu. V Polsku a Maďarsku zůstali komunističtí tajní policisté u vesla i po pádu totality, a archiváři nemohou zjistit ani to, kde a jaké spisy zmizely. Za ničení archivů nebyl v postkomunistických zemích nikdy nikdo potrestán. Skartace spisů a dokumentace Státní bezpečnosti nařídil 1. prosince 1989 tehdejší první náměstek federálního ministra vnitra Alojz Lorenc - rozkazy byly přitom v rozporu i s tehdy platnými zákony. Ale například na 1. odboru správy StB Praha prováděli skartace nadivoko již od 17. 11. 1989. Oficiálně byly zastaveny ještě před polovinou prosince, dokumenty však mizely dál a bez oficiální kontroly.
Chaos
Lorenc nařizoval vytřídit a neprodleně skartovat vybrané písemnosti kontrarozvědky, archivované i „živé“. Měly být…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
