Třemi ranami do hlavy zahynul v sobotu 15. ledna v hale bělehradského hotelu Intercontinental Željko Ražnatovič, zvaný Arkan. Odešel člověk, jehož jméno se stalo synonymem hrůzy a strachu pro jedny a symbolem národního hrdiny pro druhé. Odešel poslední z velkých bossů srbského podsvětí počátku 90. let, doby největšího rozmachu kultu gangsterů, stylizujících se do podoby novodobých junáků ohroženého srbství. Zanechal po sobě tři ženy a devět dětí, z nichž nejstarší, pětadvacetiletý syn, často navštěvuje Česko. Nejpopulárnější postava srbské školní mládeže skončila tak, jak žila. Arkanův konec nepřekvapil nikoho. Seznam jeho nepřátel je dlouhý. Jeho jednotky masakrovaly Chorvaty, Bosňáky i Albánce. Pořádný důvod ho zabít mělo i mnoho Srbů: dezertérů, pro něž se rozsudek od Arkanova trestního praporu většinou rovnal trestu smrti. Za svou dlouhou a úspěšnou zločineckou kariéru si nadělal hodně protivníků i mezi kriminálníky. Nepravděpodobná není ani teorie, podle které nechal Arkana odstranit Miloševič. Arkan toho prostě věděl příliš, a mohl vyjednávat s Haagem o pardonu odměnou za poskytnutí důkazů proti Miloševičovi. Navíc nebyly jejich vztahy už dlouhou dobu ideální. Arkanovy obchodní zájmy se křížily se zájmy Miloševičova syna Marka.
Tresty a útěky
Arkanův příběh je poučnou sondou do kořenů jugoslávské krize. Narodil se v roce 1952 ve Slovinsku, v privilegované rodině leteckého důstojníka původem z Černé Hory. Jako nezvládnutelné dítě nastoupil…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
