Naši pracanti

Je to vlastně záhada: na každou schůzi vlády si ministři za vydatného vrčení a cvakání reportérských kamer nesou v náručí horu jakýchsi spisů. Z jednací místnosti, když už je nikdo nefotí a nefilmuje, ovšem odcházejí s rukama prázdnýma. Zvědavého pozorovatele by mohlo napadnout: když ty lejstra mohou členům vlády nějací pomocníci odnášet, proč je taky nepřinášejí? Proč se s nimi ministři z auta do sálu vláčejí sami a ještě se přitom potěšeně usmívají? Odpověď je prostá: ta hromada listin chce čtenářům novin a divákům večerních zpráv naznačit, jaké to máme ve vládě pracanty. Zatím nepřekonanou ukázkou tohoto přístupu jsou dvě fotografie otištěné nedávno v Lidových novinách. Na jedné z nich pomžourává za brýlemi přes obrovský stoh papírů Miloš Zeman, a popiska sděluje: „Nejen premiéra Miloše Zemana čekala včera velká hromada práce.“ Na druhém obrázku se blaženě uculuje místopředseda vlády Vladimír Špidla prohýbající se pod fasciklem vysokým skoro jako jeho vlastní trup. Vzniká otázka, zda by v éře internetu a kapesních počítačů nemohli čeští úředníci vystavovat na odiv svou pracovitost nějakým méně namáhavým způsobem. Kromě jejich tělesných schránek by to uvítaly třeba i zdejší lesy, ve kterých se jen kvůli papíru ročně pokácí jeden a půl milionu kubíků dřeva.

Řidiči, pomoz mi!

Vedoucí vládního odboru polygrafie Jaroslav Svoboda se na „papírovou politiku“ vlády dívá přezíravě. "Víte, já samozřejmě vím, co je v těch papírech, a věřte mi, že to…