Na koho to slovo padne

Od prvního ledna se zdejším úředníkům vrátilo do ruky něco, co nepoznali od pádu totality: možnost sekýrovat náhodně vybrané lidi a ztrpčovat jim život, i když nic neprovedli. Tuto hůl jim vtiskl do ruky zákon o pobytu cizinců v České republice. Od první chvíle je jasné, že zákonodárci schválili neuvěřitelný paskvil: v praxi zatím přinesl jen ucpané hraniční přechody, jedenáct oficiálních protestů českým ambasadorům a spoustu zbytečného ponížení a vzteku. Přitom poslanci ani cizinecká policie neumějí vysvětlit, čemu má jeho nejkontroverznější institut - tzv. hraniční průvodka, náhodně vyžadovaná od nesympatických či chudě vyhlížejících návštěvníků - vlastně pomoci.

Osm dní

Pokud chceme vstoupit do Evropské unie, nezbývá nám než sladit naši vízovou politiku s legislativou členských států. A ty mají se zeměmi bývalého Sovětského svazu vesměs zavedena víza. „Musí to být hotovo v okamžiku vstupu. My se zatím snažíme řešit situaci jemnějším způsobem, než je zavedení víz,“ řekl k věci koncem minulého roku premiér Miloš Zeman. Jak tento „jemnější způsob“ vypadá, se ukázalo vzápětí. Prvního ledna totiž vstoupil v platnost nový zákon o pobytu cizinců, který jim mimo jiné značně zpřísňuje podmínky pro vstup do naší vlasti. Předložení pasu už nestačí. Policisté na hranicích mohou po každém návštěvníkovi Česka požadovat navíc zdravotní pojištění, zákonem stanovené kapesné a především zlatý hřeb celé proticizácké úpravy - tzv. hraniční průvodku. Ta má úřadům…